okolí CANMORE
(15.7.1012 - 26.6.2012)
15.7.2012 (1. den)
Začalo nám to pěkně :-) Zavazadla jsme nanosili do auta za drobného mrholení, klíče od ubytování předali za deště a rozjeli se volní jak ptáci do průtrže mračen. Naše první kroky tak směřovali na nákup pláštěnek. Nocovali jsme v autě nedaleko silnice schovaní v křoví.
16.7.2012 (druhý den)
Celý den jsme strávili objížděním stanic technické kontroly. Nečekali jsme, že ceny budou tak vysoké a hlavně, že nás na prohlídku objednají až za několik dní. Jak se to vezme – uspěli jsme na poslední možné STK ve městě. Vzali nás k večeru ihned, ale kromě vysoké ceny samotného úkonu nám sdělili, že autu bez opravy téměř za 1500 dolarů nenapíší technickou (zrezlé obě zadní brzdy a výměna všech 4 pneumatik). Pěkně jsme poděkovali, vrátili se na již známé nocovací místo a poprvé rozbalili stan. Stále poprchává.
17.7.2012 (třetí den)
Neměli jsme co ztratit, tak jsme se rozhodli vyrazit až do Calgary a zaplatit jinou STK, kde jsme věděli, že přimhouří oko. Katka se svou rachotinou prošla jen s opravou za 100 dolarů. Bez mapy a GPS bylo těžké místo najít a ve výsledku nám stejně řekli, že mají plno a mohou nás objednat za 3 dny. Téměř na pokraji sil jsme zajeli do první STK, kterou jsme v Calgary našli a uplatili pána, aby nám dal čistý papír. Bohužel na autu pracoval ještě s jedním mechanikem a i přes naše prosby nám napsali opravu předního skla v přibližné hodnotě 300 dolarů. Mimo jiné technickou bychom oficielně nedostali z následujících důvodů: prasklé přední sklo, rozbité zpětné zrcátko u řidiče, rozbitá převodovka, zrezlé zadní brzdy, nefunkční otáčkoměr.
Zkusili jsme zajít do pojišťovny, jestli by nám auto nepojistili i tak, že prasklina není přímo ve výhledu řidiče, ale úředník byl nekompromisní – přes technickou jsme neprošli. Již jsme byli rozhodnutí druhý den objet místní servisy a nechat vyměnit sklo, když nám odešli oba dva zámky na dveřích. To byla poslední kapka. Zbytek dne jsme projezdili s držícími dveřmi (ještě že máme automat - jednou rukou Ondra držel volant a druhou dveře). Okamžitě jsme vypsali inzerát, že auto prodáme za 800 dolarů a vrátili se na naše známé nocležiště. Tam nás čekal nezdravě vyhlížející podvraťák se vzteklinou, takže jsme si museli zaplatit nocleh v kempu. Spali jsme vedle dálnice napůl na skále a na šiškách, bez funkčních sprch a jakéhokoliv zázemí..
Do auta, bez započetí jakýchkoliv opravy jsme nasypali již přes 2000 dolarů. Naše situace je následující: máme buď peníze na jiné auto a nebo na cestování. Bohužel ne na obojí dohromady. A jedno bez druhého v Kanadě není možné. Současné pocity jsou naštvanost, zklamanost, bezmocnost. Stále poprchává, nárazově se přežene i něco většího
Léto je v plném proudu, dny utíkají, my nemáme zaměstnání a stále tvrdneme na jednom místě. Musíme probrat naše možnosti a rychle udělat zásadní rozhodnutí. Jak říká Jirka Caha: „Když jde o peníze, jde o h---o,“ tak se snažíme na celou věc dívat, ale občas je těžké :-)
18.7.2012 (4. den)
Kapitola policie, soud a ztracený pes.
Dnes ráno jsme navštívili místní policejní stanici, abychom jednak nahlásili výskyt nejspíš vzteklinou nakaženého psa v turistické oblasti a jednak, a to především, naši nedobytnou pohledávku. Setkali jsme se s velice vřelým přístupem, strážník byl ihned vyslán do terénu, aby zaběhnutého psa odchytil (odstřelil?) a policistka volala paní prodávající. Ta měla vypnutý telefon. Bohužel tento spor spadá do civilního práva, ne trestného, vůz jsme koupili dobrovolně, takže nás odkázala na provinční soud, který shodou náhod sídlí přímo v Canmore, a kam jsme se ihned rozjeli, abychom zjistili, co můžeme ve své věci podniknout. Bylo nám sděleno, že za poplatek 100 dolarů můžeme podat trestní oznámení nejnižšího stupně (má rychlé správní řízení). Kontaktovali jsme zpět prodávající, jaké kroky jsme podnikli, ať si do večera rozmyslí, jestli nám vrátí peníze a pokud trvá na svém, zítra podáme oznámení. Nyní čekáme na odpověď. Doufáme, že pes strážníka nepokousal a nyní je již v péči veterináře.
19.7.2012 (5. den)
Poprvé po několika dnech zasvítilo slunce. Přišla pozitivní odpověď na naši nabídku, resp. poptávku po společném cestování. Šón je Čech jako poleno, vodák a zálesák. Je to můj bývalý kolega z práce a současný majitel Betynky. V Kanadě je již pár týdnů a míří na sever do Yukonu. Protože má místo v autě a ještě neví, co ho s námi čeká, souhlasil se společným výletem.
Paní nám napsala, že je na dovolené a ozve se kvůli dalšímu jednání za týden.
S vidinou lepších zítřků jsme se odpoutali od Canmore a vyrazili na výlet k jezeru Louis (1.731 m.n.m.). Byli jsme zklamaní počtem návštěvníků (kam se hrabe Václavák), takže jsme si vyšlápli kopec k jezeru Mirror, kde bylo již o poznání méně lidí a docela na vrcholku u jezera Agnes (2.134 m.n.m.) nebyl již téměř nikdo.
Přespali jsme v parádním kempu v přírodě. Sice bez sprch, ale s pitnou vodou, spižírnou a speciální úschovnou věcí proti medvědům. Obloha byla jasná, poprvé jsem viděla Velký vůz.
20. a 21.7.2012 (6. a 7. den)
Zabalili jsme si nejnutnější věci a vydali se na dvoudenní trek na „Twin Falls“ dvojčata vodopády. Jeden den tam, druhý den zpátky. Výlet to byl krásný, daleko do přírody s minimem lidí. Stanovali jsme u řeky na kamenech. Jediné vybavení kempu byla suchá toaleta, pár stolků se židlemi a antimedvědí stožár na jídlo. První den bylo nádherné počasí, sluníčko svítilo a měli jsme co dělat, abychom se mazali krémem na opalování. Před půlnocí začalo foukat tak, že nás to málem odneslo (na kamenech se nejde přikolíkovat) a vzápětí přišla průtrž mračen, která trvala až do rána. Protože jsme neměli vypnutý stan, dostala se nám do něj voda a ráno jsme v něm měli malý bazén. Za drobného deště jsme se nasnídali, posbírali mokré věci, složili stan a šli k autu. Navečer přestalo pršet. Zaplatili jsme si kemp se sprchami a po 4 dnech se umyli. Noc byla jasná a chladná.
22.7.2012 (8. den)
Podnikli jsme jednodenní výšlap na kopec, odkud je nádherný výhled na jezero Wapta. K večeru jsme se přesunuli zpět do Canmore a cestou to vzali přes sprchy v předchozím kempu. Je sice zakázané se mýt v kempech, kde jste si nezaplatili nocleh, ale vzhledem k tomu, že nás slečna předchozí den okradla na vstupném, vybrali jsme si to v podobě čisté vody pro naše upocená těla.
23. – 26.7.2012 (9. – 12. den)
Tyto dny se nesly ve znamení odpočinku. Nárazové vichry, průtrže mračen, velké výkyvy teplot zpomalili naše kroky a my po předchozích krásných, ale relativně náročných výletech hodili nohy nahoru (=doslova na palubní desku v autě) a nic nedělali. Pustili jsme si dobrý film, koupili chipsy a lebedili. Před odjezdem jsme si zařídili potřebné věci v bance, pojišťovně i hotelu. Rozloučili jsme se s přáteli a kolegy.