Auto
Jak máme oba zvykem, i nákup vozu jsme nechali na poslední chvíli. 3 dny před ukončením pracovního poměru (= začátkem cestování) jsme na internetu našli vyhovující auto v nedalekém Banff, kde jsme předtím pracovali a v doprovodu řidičky Katky se tam rozjeli. Nejen prodávající (postarší paní) se nám líbila, ale také auto. Po hodině jsme si plácli za CAD 1.500 jsme koupili Chevrolet Blazer (4x4, 4.3L, 190hp).
Druhý den při projížďce se objevila drobná závada s převodovkou. Hned jsme kontaktovali paní a ta nám přislíbila peníze vrátit. S tím ale, že to nebude hned, až za pár dní. Mezitím jsme si na auto zvykli a zjistili, jak se dá drobná závada s převodovkou obejít. Znovu jsme zavolali paní, že autu dáme šanci a pokud projde před potřebnou inspekci (aby nám ho vůbec pojistili a dostali jsme značky), necháme si ho.
Pri „mechanical check“ byly ovšem nalezeny jiné závady a to v celkové hodnotě CAD 1.468, tedy téměř 100% pořizovací ceny auta. Sdělili jsme paní, že nám prodala v podstatě nepojízdné auto a že jí ho přivezeme zpět. Chvíli na to nám volal její šílený přítel, ať s penězi nepočítáme, že jsme podepsali kupní smlouvu, závady nám byly sděleny a nyní je auto pouze náš problém.
Neměli jsme co ztratit, tak jsme se rozhodli vyrazit až do Calgary a zaplatit jinou STK, kde jsme věděli, že přimhouří oko. Katka se svou rachotinou prošla jen s opravou za 100 dolarů. Bez mapy a GPS bylo těžké místo najít a ve výsledku nám stejně řekli, že mají plno a mohou nás objednat za 3 dny. Téměř na pokraji sil jsme zajeli do první STK, kterou jsme v Calgary našli a uplatili pána, aby nám dal čistý papír. Bohužel na autu pracoval ještě s jedním mechanikem a i přes naše prosby nám napsali opravu předního skla v přibližné hodnotě 300 dolarů. Mimo jiné technickou bychom oficielně nedostali z následujících důvodů: prasklé přední sklo, rozbité zpětné zrcátko u řidiče, rozbitá převodovka, zrezlé zadní brzdy, nefunkční otáčkoměr.
Zkusili jsme zajít do pojišťovny, jestli by nám auto nepojistili i tak, že prasklina není přímo ve výhledu řidiče, ale úředník byl nekompromisní – přes technickou jsme neprošli. Již jsme byli rozhodnutí druhý den objet místní servisy a nechat vyměnit sklo, když nám odešly oba dva zámky na dveřích. To byla poslední kapka. Zbytek dne jsme projezdili s držícími dveřmi (ještě že máme automat - jednou rukou Ondra držel volant a druhou dveře). Okamžitě jsme vypsali inzerát, že auto prodáme za 800 dolarů.
Do auta, bez započetí jakýchkoliv oprav jsme nasypali již přes 2000 dolarů. Odpovědi na inzeráty přicházely následující: "Nabídnu 150 - 400 dolarů," nebo "300?" Naše situace byla následující: buď jsme měli peníze na jiné auto a nebo na cestování. Ne na obojí dohromady a jedno bez druhého v Kanadě není možné.
Rozhodli jsme se ke krajnímu řešení a navštívili místní policejní stanici, kde jsme se setkali s velice vřelým přístupem. Policistka volala paní prodávající, ta měla vypnutý telefon. Bohužel tento spor spadá do civilního práva, ne trestného, vůz jsme koupili dobrovolně, takže nás odkázala na provinční soud, který shodou náhod sídlí přímo v Canmore, a kam jsme se ihned rozjeli, abychom zjistili, co můžeme ve své věci podniknout. Bylo nám sděleno, že za poplatek 100 dolarů můžeme podat trestní oznámení nejnižšího stupně (má rychlé správní řízení). Kontaktovali jsme zpět prodávající, jaké kroky jsme podnikli, ať si do večera rozmyslí, jestli nám vrátí peníze a pokud trvá na svém, zítra podáme oznámení. Paní odpověděla, že je mimo město a ve věci dalšího jenání se nám ozve za týden.
Mezitím jsme kontaktovali Šóna, Čecha jako poleno, vodáka a zálesáka, který je též v Kanadě, a který má také v plánu v nejbližší době začít cestovat. Je to můj bývalý kolega z práce a současný majitel Betynky. Protože měl místo v autě, souhlasil se společným výletem. Při přesunu za ním, do Devonu, došlo k další, byť drobné, závadě na autu - je slyšet tikavý zvuk blinkrů, ačkoliv neblikáme. Zapíná se sám od sebe v nepravidelných intervalech. Báli jsme se, abychom nemátli řidiče na silnici a tím někomu nezpůsobili nehodu, ale zjistili jsme, že je to pouze matoucí pro nás, nikoliv navenek.
Po příjezdu do Devonu nás prodávající kontakovala, že auto nechce zpět, ale že nám pošle 700 dolarů na opravu. Skutečně přišly :-) Je to malá náplast na naše trápení. Nyní máme v plánu vyrazit se Šónem, auto nechat v kempu, kde pracoval a po návratu zpět se rozhodneme, co s autem podnikneme. Dalo by se říct: "Konec dobrý, všechno dobré."