Hledání zaměstnání a střechy nad hlavou

Pondělí 24.9. - Za krásného počasí jsme slavnostně dorazili do nám tak dobře známého městečka Canmore. Obešli jsme centrum města, poznačili si místa, kde jsme viděli cedule, že nabírají nové zam-ce, vytiskli si životopisy a roznešli je. Současně s tím jsme si vypsali inzerát, že hledáme zařízené ubytování za 700 dolarů měsíčně (pro srovnání: v ubytování pro zaměstnance jsme platili 600 dolarů). S velkou nadějí v brzké najití práce i teplého přístřešku jsme se vrátili na "naše" místo v lese, kde jsme kdysi strávili několik nocí. Chvíli po nás dorazili kolegové se čtyřnohým kamarádem, kteří na tom byli nejspíš stejně jako my - večer na tajňačku s autem zajet do lesa a ráno zase pryč.

Úterý 25.9. - Navštívili jsme lokální úřad práce a na inzeráty, které nás zaujaly jsme odpověděli. Současně s tím jsme začali odpovídat na vypsané inzeráty ohledně bydlení. Absolvovala jsem pohovor v kavárně, ve které se mi moc líbilo a ráda bych v ní pracovala. Počasí je nádherné, večer jsme se shledali s kolegy v lese.

Středa 26.9. - Stále se nám nikdo neozval, jak na práci, tak na bydlení. Poptávka po zam-cích tu evidentně je. Skončila hlavní sezóna doprovázená bonusy a pracovníci se rozutekli. Ale situace je stejná jako v Praze - všichni chtějí lidi, vypíší inzerát, my jim odpovíme, zašleme krásný kanadský životopis s průvodním dopisem a oni nám ani nepotvrdí jeho převzetí natož aby se obtěžovali nám napsat, že neodpovídáme profilu hledaného kandidáta. Počasí je nádherné, večer jsme se shledali s kolegy v lese.

Čtvrtek 27.9. - Odpověď v podobě telefonátu nebo e-mailu žádná. Odjeli jsme proto hledat místo do sousedního Banff. Postup byl stejný, obešli jsme město, poznamenali si místa, vytiskli životopisy a roznesli je. Odpoledne jsme odpověděli na inzeráty ohledně bydlení v Banff a internetové inzeráty s prací. Počasí je nádherné, kolegové s pejskem nedorazili. Držíme jim palce, aby si našli něco pěkného. 

Pátek 28.9. - Náš denní režim je stále stejný. Ráno vstaneme v 8, přeskládáme věci v autě a nepozorovaně odjedeme z lesa. Nasnídáme se u řeky, dojdeme na úřad práce zjistit nové inzeráty, odpovíme na ně, případně vytiskneme CV a rozneseme je. V 11 se otevírá knihovna - naše "kancelář", takže se přemístíme tam, hledáme nové inzeráty na internetu a bydlení. K pozdnímu odpoledni se opět přesuneme k řece, uvaříme obědo-večeři, na hoďku si přečteme knihu a v 7 zvedáme kotvy a jedeme do lesa. V půl 8 je šero a v 8 tma jak v pytli. Počasí je stále nádherné, večer jsme se shledali s kolegy v lese. A tak jsme jim fandili.

Sobota 29.9. - Katka z Canmore nám poslala tipy na hotely, kde nabírají uklízeče. Uklízeči byli to poslední, co jsme chtěli dělat. Místo bychom dostali sice ihned, ubytování pro zaměstnance také, ale chtěli jsme změnu a hlavně jsme si mysleli, že "máme na víc". Já jsem zkusila vše, co souviselo s kavárnou - příprava kávy, pokladní, obsluha hostů, drobné kuchyňské práce a to téměř ve všech kavárnách v širokém dalekém okolí. Sháněla jsem práci i na okrajích Canmore, kam bych musela dojíždět každý den autem a psala i do míst, která neinzerovala, že někoho hledají. Ondra měl pestřejší paletu - hlídač, správce sportovního hřiště, skladník, stěhováci, práce v pekárně. Večer jsme se byli podívat na první ubytování. Byl to ponurý sklepní byt bez oken, pořádného světla, nezařízený (bez postele, skříní, nádobí), s šílenou majitelkou bydlící v přízemí, za 900 dolarů měsíčně. Počasí je nádherné, večer jsme se shledali s kolegy v lese.

Neděle 30.9. - Dívali jsme se na předpověď počasí a v úterý má sněžit. Muselo padnout rozhodnutí - buď necháme padnout sníh na naše bílé auto, staneme se neviditelními a můžeme bydlet dál v lese, nebo se alespoň jeden z nás uváže k housekeepingu, abychom neťali do živého (máme malou zásobu peněz, které jsme vydělali v Kanadě) a pronajali si nějaký byt. Ondra vzal zodpovědnost do svých rukou a poslal životopisy na úklid. Našli jsme inzerát na společné ubytování na samém okraji města za 800 dolarů měsíčně, zavolali a večer se šli podívat. Dvě spolubydlící, krásný nový apartmán, vše zařízeno. Na místě jsme to vzali a dohodli se na přestěhování 1.10.. První vlaštovka. Ve zbytku dne jsme si konečně po týdnu odpočinuli a hodili nohy nahoru. Počasí je nádherné.

Pondělí 1.10. - Z mnoha oslovených hotelů, z nichž většina inzerovala volná místa, dostal Ondra zpětnou vazbu pouze od jednoho z nich. Nemělo smysl na nic čekat. Ondra během 10 minut učaroval vedoucí úklidu a na místě byl přijat. Navečer jsme se přestěhovali. Přesně po týdnu se zadařilo ze 2/3. Mysleli jsme, že věci půjdou rychleji, ale i tak za týden sehnat 1 práci a ubytování bylo fajn. Já jsem mezitím odpovídala na další typy inzerátů - vybalování zboží a pokladní v nejrůznějších obchodech (potraviny, drogerie, obchody s alkoholem).

Úterý 2.10. - Ondry první den v práci a první sníh. Přestěhovali jsme se za minutu dvanáct. Přišla odpověď z kavárny, ve které jsem měla před týdnem pohovor, že mě neberou -  první zpětná vazba pro mě. Zkouším další inzeráty - práce v obchodě se zvířaty, ve fotošopu, práce pro město atd. Úklid mám stále jako poslední možnost.

Středa - čtvrtek 3. - 4.10. - Ondra je v práci skoro mazák, já se jednorázově dostala ke dvěma dnům úklidu soukromé domácnosti. Co se týče lokace bydlení a práce, měli jsme velké štěstí. Bydlíme na okraji Canmore a Ondry hotel je jen 15 minut pěšky od domova. Tím tak zůstává auto mě. Cesta z jednoho konce města na druhý trvá necelé 2 hodiny pěšky. V závějích můžeme na kolo zapomenout.

nový apartmán

V novém bytě jsme moc spokojení. Je nový, voňavý, prostorný, perfektně zařízený a díky rozličné výzdobě a květinám z něj dýchá teplo domova. V bytě jsou 3 ložnice a 2 koupelny. Paní domácí Tara (33+) je velice milá - nosí nám čokoládu a jiné drobnosti, dělí se s námi o večeři, na uvítanou jsme dostali dárky a rozdělila nám zálohu na rozbití vybavení ve výši jednoměsíčního nájmu na 2 splátky, přičež se ještě nepřipomněla, abychom ji tu první zaplatili. Dalším nájemníkem je slečna z Austrálie, která je v současné době doma, takže jsme ji ještě neviděli a s tou se dělíme o koupelnu. Na posledním místě, ovšem ne v neposlední řadě bychom zmínili Soleil (ve francoužštině slunce), 10 let starou a cca 10 kilo vážící kočičku paní domácí. Asi jak je kulaťoučká, je trošku nerudná, nechce si hrát, moc nemá ráda společnost lidí a když se k ní člověk přiblíží více než na krok, syčí a vystřeluje tlapičky bez drápků (máme vyzkoušeno). Nechce ubylížit, není zákeřná, jen chce, abychom si ji nevšímali. Ale na mě si nepřijde, za měsíc, za dva... ;)

Apartmán leží v industriální zóně, na samém okraji města, takže máme klid. Našimi sousedy jsou tak například automechanici, barvy laky, třídírna odpadů, výkupna lahví, policejní stanice a pár malých obchůdků, kam chodí všichni zdejší zaměstnanci na jídlo.

JAK JDE ČAS

Spolubydlící

Australanka je moc milá holka (cca 35 let). Pracuje v restauraci a v pekárně. Má přítele Australana původem z Malajsie. Kromě toho, že je profi kuchařka, má vaření i jako koníček, takže jsme měli možnost ochutnat domácí cheesecake či těstoviny.

Byt

Kočičce se nelíbil náš zájem, takže k vystřelujícím tlapičkám přibyly i drápky. No ale já se i nadále nevzdávám...

Jana

Po mnoha dalších neúspěších jsem dostala práci v restauraci s rychlým občerstvením (La Belle Patate). Až na management bych měla časem dělat všechny činnosti spojené s provozem podniku, je to malý fast food o pěti stolcích. Ještě nemám za sebou ani první týden a už přijímám objednávky od zákazníků (včetně telefonických), kasíruji, připravuji suroviny, obsluhuji zákazníky, myji nádobí, přístroje a uklízím. Jediné, co zatím nedělám je vaření, resp. smažení. Je to makačka, celý den se nezastavím a zpocené kalhoty mi na ramínku ve skříni schnou do rána. Pracuji 6 dní v týdnu a celodenní přestávka je od 5 do 15 minut, podle počtu hostů, což je v Albertě nezákonné, protože při plném úvazku má zaměstnanec nárok na 2 placené přestávky o 15 minutách a neplacenou polední pauzu půl hodiny. Ale vysvětlujte něco cholerickému šéfovi, silnému kuřákovi s vytetovaným "Disciplína" přes celé předloktí...

Plat mám ještě o 2 dolary na hodinu nižší než Ondra, což je mizérie na to, jak se otáčím, ale s dýšky ho občas dotáhnu (i tak bída). Hosté jsou převážně milí. Neskutečnou náhodou je, že práci mám 5 minut pěšky od domova, takže ke mě chodí na obědy nebo večeře lidé od barev, policisté, či automechanici.

Abych si přivydělala, beru si jednorázově úklid soukromých domácností a paní domácí občas vypomůžu s rozvozem turistických map v Banffu.

Práce v restauraci je hodně psychicky (stres v době oběda a večeře) i fyzicky (talíře, hrnce, mašiny) náročná, špatně placená, téměř bez přestávky a s cholerickým nadřízeným, takže se stále dívám po jiném zaměstnání a posílám životopisy. Příští týden mě čeká pohovor v kavárně. Mimo to jsem se již informovala na založení vlastní živnosti - úklid soukromých domácností, takže jsem po městě roznesla své letáky, umístila si reklamu na internet a nyní čekám a vyjednávám o ceně.

Novinky

Jana - nové zaměstnání

Dostala jsem práci v kavárně! Odpracovala jsem poslední týden v restauraci a nastoupila na vytoužené místo. Jde o malou kavárnu s velmi dobrými referencemi a politikou (část výtěžku jde na obnovu města, podporu mladých atd.) Posbírala několik ocenění, jak lokálních, tak i na úrovni provincie. Kavárna má všeho všudy 2 pobočky a obě v Canmore, přičemž jedna leží na okraji města a druhá v centru, kde pracuji. Všechno tam voní, zákazníci jsou milí a štědří. Náplní mé práce je starost o kavárnu jako takovou, naši 2 pohodoví nadřízení nám dávají zcela volnou ruku. Střídají se 3 směny, ranní od 5:30, otevírá se v 6, odpolední a večerní zavírá ve 20 hod a uklízí. Počítám pokladnu, vážím a melu kávu, tu pak připravuji (máme na 40 druhů zrn), obsluhuji zákazníky, kasíruji, připravuji čerstvé sendviče, myji nádobí, ukržuji kavárnu čistou, večer uklízím, ukládám hotovost do trezoru a zavírám. Časem budu i objednávat věci, který nám došly a přebírat dodávky.

Práce mě baví, většina mých kolegyň jsou velmi příjemné slečny (jsem z nich suverénně nejstarší), šéfové jsou trpěliví a zákazníci schovívaví k mým omylům v začátku. Plat mám 11 dolarů na hodinu (v restauraci 10,5) a s dýšky občas dotáhnu Ondru (12,48). Ráno, odpoledne a o víkendu si lidé podávají dveře, takže se otáčíme, ale zbytek dne je pohodový.

Potěšilo mě, že bývalému nadřízenému z restaurace se po mě stýskalo a nabídl mi, za lepších pracovních podmínek, abych se vrátila. Jeden den volna v kavárně jsem v restauraci ještě vypomáhala, a když jsem viděla den ode dne porovnání kavárny s restaurací, nebylo co řešit.

Co se týče úklidu, našla jsem si svého prvního klienta! Úžasné je, že paní bydlí jen pár kroků ode mě, má veškeré vybavení, takže jsem si nemusela nic kupovat a řekla mi, že nechce vidět žádnou licenci, tudíž 55 dolarů za 3 hodiny práce mi vyplácí na ruku. 

Jana - narozeniny

Oslava 29 narozenin se povedla. Až na to, že jsem mluvila anglicky, bych nepoznala rozdíl od oslavy doma. Ondra mi s jednou ze spolubydlících připravil úžasné překvápko - balónky, konfety, vynikající jídlo a české pivo, kytky, dort a spoustu dárků.

Koncert vážné hudby

Ondra si v novinách všiml, že v Canmore vystupuje český kvartet z Prahy - Zemlinského kvarteto. V předpordeji jsme koupili lístky a dobře jsme udělali, protože bylo vyprodáno. Aby uspokojili poptávku, narychlo se přinášely židle na přístavky. Na večerním koncertu vážné hudby, za doprovodu kanadského pianisty, se sešli Češi z širokého dalekého okolí. Hudebníci to rozjeli naplno a sklidili úspěch. O přástávce jsme prohodili pár slov z jedním z mistrů a domu si odnesli nevídaný zážitek. Koncertu se zúčastnila i naše kamarádka Katka, která šla ještě dál a rozhodla se pořídit si předplatné Filharmonie.

Auto

Ke všem neduhům, které trápí našeho Chevyho se přidal nefunkční kufr, takže jediná možnost, jak vpravit cokoliv do auta jsou dveře spolujezdce. Odešel i motorek na postranní zrcátka, takže se s nimi nedá manipulovat a couvání je obtížnější. No ale stále jezdí. Až ušetříme další peníze, koupíme si zimní pneumatiky, abychom nedojezdili dříve, než se auto skutečně rozsype :-)

Mezinárodní kytarová noc

Zúčastnili jsme se úžasného kytarového vystoupení 3 umělců. Za povšimnutí stojí 2 z nich. Martin Taylor   

https://martintaylor.com/ - přes 30 let aktivně hrající Angličan, jazzový kytarista, s 25 vydanými alby a nesčetně posbíranými cenami. A Solorazaf

https://www.solorazaf.com/ - alternativní umělec francouzsko-madagaskarského původu, z něhož láska k hudbě přímo prýštila. V první polovině se nám umělci představili prostřednictvím svých skladeb a po přestávce společně, nebo ve dvoučlenných skupinkách, jamovali. 

Fotovýstava

V městské knihovně v Banffu probíhala výstava fotografií z Tibetu. Snímky pořídil fotograf Mark Unrau https://markunrau.com/ při příležitosti projektu Shining Spirit a natáčení stejnojmenného filmu. Fotografie se nám moc líbily. Škoda jen, že výstavní prostory nebyly větší, protože jednak je to zajímavé téma a za další, Mark jakožto umělec, má co nabídnout.

Výlet do Calgary

Ondra si ve specializovaném obchodě s fotoaparáty objednal širokoúhlý objektiv. Hned, jak jsme měli volno, jsme se pro něj do velkoměsta rozjeli. Přibyl tak do sbírky k univerzálnímu a makro objektivu.  Při té příležitosti jsme si skočili do kina na nový snímek Letec v hlavní roli s Danzelem Washingtonem. Film se nám líbil.

Plavání

Pořídili jsme si permanentu do bazénu v Canmore. Sedneme do auta a za 10 minut jsme u pětadvacetimetrového bazénu. V ceně je výřivka a pára. Po práci si krásně protáhneme záda plaváním, zrelaxujeme ve výřivce a prohřejeme si kosti v páře.

Večer s horolezením

Společně s Káťou a Janou jsem vyrazila na "přednášku" o horolezení - v létě po skalách, v zimě po ledopádech a celoroční vysokohorské. Letos se konal již 12. ročník Nights of Lies (Noci lží). Všichni přednášející byli dobrovolníci a výtěžek šel na charitu. 

Z večera jsem byla nadšená. Vystoupilo 8 osob - slavní i neznámí horolezci Kanady všech věkových kategorií, muži i ženy. Nejmladší bylo cca 15 let, nejstarší zdolal v letech 1982 a 1986 Mont Everest. Bloky byly vhodně poskládané a proložené, např. tombolou, rozdáváním dárků, poděkováním sponzorům atd. Vše mělo svižné tempo a jeden úžasný výstup střídal druhý. Co člověk, to originál, takže jsme měli možnost v průběhu celého večera shlédnout nádherné fotografie, perfektně sestříhaná videa, pro názornost nechyběly mapy a popisy, vše na velkém plátně, za doprovodu vhodně zvolené hudby.

Známé osoby v horolezených kuloárech se zaměřily na zážitky uplynulého roku, tzv. novicové předvedli ukázku toho nejlepšího, co dosud zažili. Člověku se až tajil dech nad tím, co viděl. O přestávce se promítala vtipná videa, která se do prezentací nevešla.

Večer byl vtipný i smutný zároveň. Braný vážně i s nadsázkou. Objektivně ukázal, co všechno člověku horolezení ve všech jeho podobách nabízí a na druhou stranu, co si i bere.

Mezi mnohými vystoupili:

• Kamarád dívčiny, která letos při lezení zemřela.
• Mladý energický klučina, o kterém svět ještě uslyší. Skromný, vtipný, s neskutečnou silou a posunutou hranicí strachu. Podle fascinujících videí a fotografií ji možná ani nemá.
• Paní, která v létě vylezla na horu pouhou puklinou, cca 20 cm širokou. Nikde nic, skála hladká jak papír, bez jediného výstupku. Když člověk vidí záběry, připadají mu neuvěřitelné.
• Klučina, bývalý vysokohorský průvodce, milovník lezení nade všechno. Na pódium přijel na invalidním vozíku a protože nemohl po úrazu mluvit, asistentka uvedla jeho prezentaci. Viděli jsme mnoho snímků před neštěstím, několik málo z nemocnice a protože hlava mu pracuje dál, jen tělesná schránka vypověděla službu, rozhodl se svému hendikepu nepoddat. Nechal si sestrojit speciální vozík, na němž, za pomocí 2 asistentů, zdolává kopce, které já zdravá nevylezu.
• Muž středních let, který se účastnil výpravy v Nepálu. Vtipně a s nadhledem popisoval, jak celou výpravu stihly střevní potíže a oni museli pod vrcholem vzdát. Rok připravovaná akce s vynaložením všech sil a hodně peněz nesplnila hlavní účel mise - dojít na vrchol. Ale i přes to, se na vše díval s humorem, protože důležitá je cesta, ne cíl.
• Pamětník z Everestu, který v horách za celý svůj život přišel o bratra i mnoho kamarádů. Který sám při sesuvu laviny přežil a pomáhal snášet ty, kteří takové štěstí neměli.
• Mladá holčina, pro kterou je lezení jen koníček a (prozatím) ne životní styl. Uvědomuje si, co všechno se může stát a nepřekračuje pomyslné hranice.

Festival je známý, oblíbený a každoročně vyprodaný. Vystoupení je rozmanité, a každý si v něm najde to své. Mnoho lidí si uvědomí onu konečnost, že za chybu může zaplatit cenu nejvyšší. Na druhou stranu je těžké odolat pokušení, když vidíte lidi plné adrenalinu, jak zdolávají na první pohled nepřekonatelné překážky a úžasné snímky, kdy je na vrcholu zaplaví vlna endorfinu, když se TO povede.

Úprk paní domácí

Tara má dva domovy. Letní sídlo v Canmore, které vlastní a z části pronajímá a zimní sídlo v Revelstocke, kde je nájemníkem naopak ona. Obě lokality jsou záměrně zvolené. Canmore nabízí nepřeberné možnosti pro horolezení, zatímco Revelstocke je vyhlášenou lyžařskou oblastí. Den po výše zmíněné horolezecké přednášce jsme se vrátili domu a nenašli Šedulku. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že je vyklizená část lednice, zalepené skříňky s prošlým bobkovým listem a schované (bohužel i některé naše) čistící prostředky. O odchodu jsme byli posléze utvrzeni spolubydlící.

Den jsme uklízeli nepořádek, který po sobě paní domácí nechala a dlouho oslavovali ticho. Nyní nám již od rána do večera nehraje šílená muzika na nejvyšší obrátky, nemusíme se bát vyhoření, vytopení či vykradení. Můžeme v ranních hodinách používat mikrovlnku (byla jsem upozorněna, že dvířka Taru budí), naopak nejsme po půlnoci nuceni poslouchat přes papundekl myčku, pračku a sušičku. Můžeme se volně pohybovat po bytě a vařit. Sice se nás to netýká, ale zhruba o polovinu klesne účet na elektrickou energii.

Tara pracovala z domova, což obnášelo, že vstávala pozdě (ráno jsme ji budili), celý den seděla s počítačem v obýváku a hrála hry (když jsme měli volno, tak nám překážela) a v noci prováděla běžný úklid.

Mikuláš

Doma Mikuláše, až na čokoládové figurky, neslavíme a tady, v Kanadě, tisíce kilometrů od domova, kde tradici Mikuláše, čerta a anděla vůbec neznají, Ondra Mikuláše hrál :-)

V kavárně jsem poznala Češku, která sem emigrovala před 14 lety. Má českého manžela, děti mluví česky a mají okruh blízkých s rodinami – směsice Čechů a Kanaďanů. Pozvala mě na Mikulášskou párty. Vyměnili jsme si kontakty, já se zmínila a Ondrovi a nabídla pomoc s přípravami. Nakonec vše dopadlo tak, že Ondra dostal fousy, berlu Mrazilku, převlek a dělal Mikuláše 10 dětem. Byl úžasný!

Postupně každého špunta (4 roky – 10 let) vyzval, aby k němu přistoupil, přečetl mu dopis od anděla (psali rodiče), mírnil čerta, když prcek začal plakat, poslechl si básničku nebo písničku, a předal zasloužený dárek.

Škrabopis byl občas, jak v češtině, tak v angličtině nějaká chyba, takže Ondra improvizoval, vtipně vkládal své komentáře a bavil se s dětmi. Jeho přestrojení i přednes byly tak perfektní, že se mě ptala maminka malé holčičky, která Ondrovi podávala ruku před 10 minutami, kdo že Mikuláše hraje.

Minutová výpověď z kavárny

Tak jsem opět bez zaměstnání. Kavárna, ve které jsem pracovala, má dva majitele, partnery. S Darrenem jsme si padli do oka hned a téměř ihned nastal i protiklad s druhým vedoucím, Michaelem. 

Včera po zavíračce, když jsme uklízeli, přišel Michael, předal mi výplatní šek, vyžádal si klíč a musela jsem okamžitě opustit provozovnu. Nechtěl mi odpovědět na důvod mého propuštění, ale já vím, v čem byl problém - Michael nemá rád lidi, kteří říkají svůj názor. To je i důvod, proč v kavárně pracují 19 leté holky. Žádní kluci, dospělé ženy.Když si tak vybavím detaily zpětně, chystal se na mé propuštění delší dobu - podezřele dlouho chyběl rozvrh na další týden, neodpovídal mi na otázky ohledně budoucnosti a zaučovala jsem novou holčinu.
Jsem zdvořilá, nepřekračuji určitou hranici a ctím nadřízeného, ale pokud je něco do očí bijící, tak je mi jedno s kým mluvím, všichni jsme jen lidé a diskuse a podněty nás vedou jen ke zlepšení. Michael byl jiného názoru. S Darrenem jsme byli ve vzájemné shodě

Pro představu – 3 příklady za všechny.

1)

Děti u nás často utrácejí své kapesné – ve velkém kupují horké čokolády, muffinky, plechovky coly. Ale mají zakázáno u nás sedět a zakoupené nápoje a potraviny konzumovat. Dospělým se podává káva v keramickém hrnku a sušenky servírují na talíři, zatímco děti dostávají plastové kelímky a papírové sáčky. Michael (šéf) náhodně přišel během dne zkontrolovat situaci a zjistil, že děti sedí na židlích a ládují se, až se jim dělají boule za ušima. Nastal problém. Jak je možné, že jsem je tam nechala? Začal být nepříčený, že ho neposlouchám, děti zabírají místo dospělým (on žádné děti nemá) a ať je jdu okamžitě vyhodit. Načež jsem opáčila, že to je diskriminace a jestli chce, ať si je jde vyhodit sám. V kavárně není plno, nejsou hlučné, občas je jejich útrata vyšší než dospělého a v kavárně stráví kratší čas, než lidé, co tam luští křížovky u malého studeného kafe. Sprostá slovíčka jsem se ještě nenaučila, takže jsem nerozuměla tomu, co mi odpověděl...

2)

Michael je šetřílek, pro cent by si nechal vrtat koleno. Nemáme nainstalované držáky papírových ručníků (často používáme, když si myjeme ruce před přípravou sendvičů), protiskluzové rohože jsou zvlněné, takže o ně všichni zakopáváme místo toho, aby byla pracovní plocha bezpečnější a chodník jako jediní solíme i při plusové teplotě, aby nás nikdo nemohl žalovat za zlomenou nohu při náhodném uklouznutí. Máme zakázáno servírovat sklenici vody z vodovodu ke kávě, pouze na vyžádání zákazníka a shrabáváme odpadkový prach z přípravy kávy a dáváme ho zpět k namletému zrnu. Zbytečně nesmíme plýtvat fólií, co nejvíce věcí máme nahustit do jednoho pytlíku a nevracíme centy, protože v Kanadě přestanou od PŘÍŠTÍHO ROKU platit.

Zapáleně mi vysvětloval, že zaučení nového zaměstnance stojí 500 dolarů. Po první výplatě jsem zjistila, že cena je 400 dolarů (40 hodin x sazba zaučení 10 dolarů/ hodinu). Protože jsem studovala ekonomii, šla jsem za ním s tím, že mě zajímá, kde je ta další stovka, o které mluvil, protože vím, že inzerát prostřednictvím internetu je zdarma. Problém. „A co můj čas? Vybírání, čtení, odpovídání, pohovory, přihlašování na úřady, administrativa,...).“ Objektivně jsem mu řekla, že jestli do toho započítává čas manažera a personalisty v jedné osobě, v takovém případě stojí nábor ještě víc. „No to jo, 600, 800 dolarů s každým novým člověkem!“ Načež rozlícený zatáhnul do konverzace právě platícího zákazníka, zaměstnance z banky a chtěl na něm vědět, kolik stojí zaučení nováčka u nich. Po tom, co pán z BMO (Bank of Montreal, kde máme účet), třikrát odpověděl, že neví, začal se potit, sundal čepici, rukavice a rozepnul svrchník. Aby měl od šílence pokoj, napočtvrté řekl, že je to hodně peněz, načež Michael udělal vítězoslavné HA! směrem ke mě a odešel.

Já jsem byla ráda, že mi vysvětlili tu stovku rozdílu, usmála jsem se na trpělivě čekající zákaznici a pokračovala jsem s obsluhou. 

3)

Přestože Michael moc dobře ví, jak správně vyslovovat mé jméno (vím to ze začátku, když byl ještě ke mně slušný), ke konci ho záměrně komolil. V rámci konverzace se mě ptal, jaké je počasí v Československu (již jsem ho upozorňovala na změny po roce 93) a VŽDY, když mi za něco děkoval, říkal mi „Děkuji, soudružko.“ Říkala jsem mu, že to beru jako hanlivé oslovení, a o to víc mi začal děkovat.

Darrenovi děti nevadí, hlavně když platí, bavit se s ním můžu o čemkoliv. Buď souhlasí s mým stanoviskem (což není moc často) nebo mi rozumně vysvětlí důvody (a já pak s ním souhlasím). Protiskluzové rohože za Michaelovými zády objednal. Děkuje mě a ne soudružce a Praha je jedno z jeho oblíbených měst.

Poznámka pro pozorné čtenáře: Michael je kamarádem Johna z La Belle Potat

Rychlý sled událostí

• předvánoční večeře s přáteli
• Vánoce
• nákup a přezutí zimních pneumatik
• Hobit ve 3D v Calgary
• předsilvestrovská večeře s přáteli
• Jana - noví 3 klienti pro úklid apartmánů
• Silvestr
• ping-pong v garáži
• Con Air s Nicolasem Cagem v hotelovém kině
• hokej bez bruslí a hokejek na zamrzlém rybníce - drobný úraz nohy
• Jana - nové zaměstnání. Částečný úvazek v malém motelu - recepce + úklid
• suprová večeře s Tomášem a Janou (předkrm žampíky s nivou, hl. chod ptáčci s rýží, zákusek cheescake, k tomu dobré víno a Plzeň)
• Jana - den před nástupem do zaměstnání vyhazov (moc jsem se zajímala - plat, hodiny, přestávky, uniforma, náplň práce,...)
• nákup ledních bruslí a drhnutí ledu na rybníce
• Jana - pohovor na recepční. Nebýt brzkého odjezdu, byla jsem přijata. Angličtina se mi zlepšila, prokázala jsem patřičné nadšení.
• Jana - nové zaměstnání v "Quality Resort" Chateau Canmore, uklízečka leden - březen.
• Tomáš odjezd
• Hokejový zápas v Calgary - Calgary vs. L.A.Kings (domácí prohráli)
• Matt příjezd, krásných 5 společných dní (country tance, 2 celodenní výlety do přírody, kulečník, kino, hot tub)
• 2 nepovedená kina v Solaře (1 blbost, 1 závada na přijímači)
• rozlučky s přáteli

14.3. Paní domácí zkontrolovala šuplík, o kterém věděla, že byl již rozbitý před našim příjezdem, kupodivu v tu chvíli fungoval, tak nám nic nemohla ztrhnout z damage deposit. Museli jsme s ní jet do banky, protože neměla připravenou vratnou zálohu. S lehkým srdcem jsme ji opustili a stejně jako před několika měsíci jsme se, volní jako ptáci, rozjeli do deště.