Cesta Na Polární krhu
(26.7. - 2.9.2012)
26.7.2012 (13. den)
Přesunuli jsme se do malého městečka Devon nedaleko Edmontonu, kde pracuje Šón v kempu. Přivítal nás horkým gulášem, studenou Plzní a ubytováním - v nejkomfortnějším kempu, jaký jsme dosud viděli - zadarmo. Za 6 hodin jsme ujeli cca 380 km a cestou jen 2x odbočili. Je nepředstavitelné, jak rozlehlá země je Kanada. Dívali jsme se na mapu na cesta do Dawson City v Yukonu, kam naše kroky směřují, je dlouhá cca 3.800 km a zatočí se zhruba stejněkrát. A to jde jen o přejezd z 1 provincie do jiné (Kanada jich má 10). Yukon je kousek do Aljašky. Tam ale nepojedeme. Jednak je na ní zima a za další, nemáme ke vstupu potřebná víza. Na jaře 1867 Spojené státy americké koupily Aljašku od Ruska za 7,2 mil. dolarů. Pro nepřipravené zájemce, prý se na hranicích dají koupit.
Přišla dobrá zpráva ve věci auta, paní ho sice nechce zpět a namísto toho nám vrátit peníze, ale rozhodla se, že nám přispěje na opravu, aby bylo auto bezpečně provozuschopné. Poslala nám na účet CAD 650.
27. – 30.7.2012 (14. - 17. den)
Velebili jsme v kempu, roztřídili věci na ty, které jsme nechali v autě a na ty, které jsme vzali s sebou. Našli jsme místo na zaparkování Chevyho a odhlásili pojištění. Je běžnou praxí, že farmáři pronajímají část svého pozemku na dočasné uskladnění vozidel. Poplatek za zrušení pojištění stál 80 dolarů, měsíční uskladnění auta 25 dolarů. Koupili jsme velkou moskytiéru proti komárům (2,4x4,3x4,3 m), vejde se nám do ní dřevěný kempingový stůl i stan.
31.7.2012 (18. den)
Slavnostně jsme v 1 hodinu odpoledne vyrazili! Pauza přišla záhy a to, když Šón ztratil během jízdy za městem botu. Koupil si nový pár kecek a pak už nic nebránilo tomu opravdu vyrazit. Nocovali jsme v provinčním parku Notikewin. S Ondrou jsme oslavili 6,5 let partnerského vztahu.
Poznámka pod čarou: během společného cestování se s Ondrou rozvalujeme ve stanu a Šón pochrupuje v autě.
1.8.2012 (19. den)
Sousedé z kempu se s námi podělili o chycenou rybu, takže jsme měli čerstvý oběd. Lidé nad 65 let nepotřebují rybářský lístek, rybaří v celé Kanadě zdarma. Šón notnou dobu přeskládával auto a v nedalekém městě ještě delší dobu vzdáleně pracoval přes internet, proto jsme ve večerních hodinách, než se setmělo, ukrojili z cesty na sever jen několik kilometrů. Spali jsme nedaleko města Menning, kus od silnice schovaní za boudou.
2.8.2012 (20. den)
Téměř celý den jsme strávili ve městě, kde měl Šón signál a odkud pracoval. Večer přesun do Wonowon.
3.8.2012 (21. den)
V dopoledních hodinách jsme se přesunuli do města Ford Nelson, kde Šón opět pracoval. Fotografií je pomálu, v malých městech není co fotit a během jízdy Šon nestaví. Vedle řízení zvládne za jízdy i jíst a pít, dívat se do mapy, rekognoskovat terén, fotit a provádět drobnou údržbu vozu. Je pravdou, že jsme již párkrát málem skončili v příkopu (kde by nás pravděpodobně jako první našli medvědi – Yukon: 31.000 lidí, 10.000 hnědých medvědů, 7.000 medvědů grizzly [průvodce]), ale díky správně rozložené váze 60 piv, která si s sebou Šón veze, jsme vždy ze štěrku, pouze s pochroumanými tlumiči, vyvázli. Je to kluk tvrdohlavá, nedá si domluvit...
Ve večerních hodinách přesun do provinčního parku Stone Mountain. Zde jsme se na několik následujících dní schovali za opuštěným hotelem, který majitelé nechali na pospas svému osudu zhruba před 12 lety, kdy cena nafty začala stoupat a oni neměli na provoz, v oblasti není elektrický proud.
Stejný nápad mělo i několik dalších cestovatelů, takže jsme tu nebyli sami. Mimo to, poslední 2 roky má hotel nového „správce“, Poláka Waldemara (76 let), který zde žije.
Cestou jsme koupili brožuru s výlety po okolí. Bohužel značení v terénu je nedostatečné a v příručce jsou faktické chyby. Zlaté české značení a mapy!
4. – 7.8.2012 (22. – 25. den)
Pobyt v oblasti Stone Mountain 1.250 m.n.m.
4.8. Zatímco Šón pochrupoval, vyšlápli jsme si trek Summit Tower Road (1.676 m.n.m.), 12,5 km.
5.8. Na 3 dny jsme se se Šónem rozdělili, šel trek Wokkpash Trail (74 km). Společně s Ondrou jsme si vyšlápli Erosion Pillar Trail. Jde o 3 pískovcové útvary vzniklé erozí půdy, které se tyčí v kopci, opravdu zajímavé. Trochu připomínají skalní útvary v Adršpachu.
Ondrovi výlet nestačil, tak si ještě ve večerních hodinách vyšlápl nedaleký kopec, trek Summit Ridge.
6.8. Vyšlápli jsme nedalekou horu St. Paul (2.200 m.n.m.), trek Summit Peak Trail. Kvůli puchýřům jsem zůstala pod vrcholem, Ondra zdolal i ten :-)
7.8. Po včerejším náročném dni přišla pohodová procházka k nedalekým jezírkům. Trek Flower Springs Trail, 10,2 km.
Ve večerních hodinách jsme se opět setkali se Šónem. Přesun do oblasti Muncho Lake Area.
Několikadenní pobyt v oblasti Stone Mountain jsme si užili na 100%. Výlety po okolí byly nádherné. Kam se člověk podíval, tam viděl průzračná jezera, husté lesy nebo zelené koberce trav. Na stezkách jsme potkali minimum lidí a krátké popovídání s jinými cestovateli ve večerních hodinách bylo příjemné.
8. – 9.8.2012 (26. – 27. den)
Pobyt v oblasti Muncho Lake a Liard River Area
Muncho Lake
8.8. Protože jsme v okolí jezera nenašli místo na přenocování, ubytovali jsme se v kempu na břehu jezera. Peníze za to stály, výhled byl úžasný a voda taktéž. Kemp měl dokonce sprchy, tak jsme se po více než týdnu umyli teplou vodou (a chemií). Do téhle doby jsme se koupali v horSkých jezerech, ledovcových potocích a když byla nouze největší, použili jsme vlhčené kapesníky. V odpoledních hodinách jsme vyšli 2 minitreky po okolí – Old Alaska Highway Trail a Stone´s Sheep Trail. Spaní na divoko kus od jezera.
9.8. Krátké výlety:
Peterson Canynon – úsek původní dálnice.
Mineral Lick Trail
Liard River Area
V odpoledních hodinách přesun do oblasti Liard River Area, kde jsme se naložili do horkých pramenů Hot Springs (54° Celsia) a došli k vodopádům, trek Smith River Falls. Ve večerních hodinách jsme dojeli k Coal River – výhled na úzkou dlouhou zatáčku řeky, kde v dávných dobách bandité přepadávali lodě a tam jsme se na divoko vyspali.
10.8.2012 (28. den)
Překročili jsme hranice Yukonu! Příjezd do městečka Watson Lake, kde Šón celý den pracoval. Měli zde problémy s vodou, tak jsme si na další cestu nemohli vyprat oblečení.
11.8.2012 (29. den)
Šón celý den pracoval. Večer jsme doplnili zásoby jídla a pití, Šón si koupil prut a rybářský lístek a přejeli jsme k Simpson Lake, kde jsme v kempu přenocovali.
12.8.2012 (30. den)
Krátká zastávka u Frances Lake a Finlayson Lake. Přenocování na divoko u Coffee Lake. Šónre tvrdí, že v jezerech nejsou ryby :-)
13.8.2012 (31. den)
Přejezd do vesnice Faro (450 obyvatel), odkud Šón celý den pracoval. V infocentru nám pověděli, že ve vesnici žije česká rodina. V současné době je paní s holčičkou v Čechách, tak abychom došli navštívit „slaměného vdovce“ Petra. Petr nás přivítal jako starý známý, pozval nás k sobě domu, pohostil teplou večeří, sprchou a postelí.
Petr je úžasný člověk, chytrý, pohodový s dobrým srdcem. Několikrát procestoval celou Kanadu a své místo našel ve Faru. Emigroval ve svých 23 letech v roce 87. Je to činorodý člověk a zahálka je pro něj cizí. Za svého života se živil téměř vším, od automechanika přes skláře až po druhého kapitána jachty. V současné době se stará o 4 parky, rekonstruuje dům určený k pronájmu, vede sběrnu druhotných surovin, pracuje jako umělecký řezbář, vede umělecké kurzy pro děti a především je to hrdý táta.
14.-15.8.2012 (32. – 33. den)
Petr nám půjčil svou Pálavu z Čech a od svých přátel (Slovenky Zuzky a Švýcara Michaela) domluvil půjčení průzkumného kanadského kajaku (made in USA). Vyzbrojil nás barely, vestami i pádly a odvezl nás i lodě 70 km proti proudu Pelly River. Odtud jsme 2 dny splouvaly zpět do Fara, kde nás Petr vyzvedl a zavezl opět k sobě.
16.-17.8.2012 (34. – 35. den)
Dvoudenní trek k bývalému dolu, kde se dříve těžil zinek a olovo. Tehdy prý každé 4. auto na světě jezdilo na baterii, která obsahovala látky vytěžené z tohoto dolu. Z kopce vypadá postižená oblast jako měsíční krajina. Šlo o povrchový důl, který se již několik let za velké peníze rekultivuje. Bohužel o několik desítek kilometrů dál se opět těží.
Tento výšlap nebyl uveden v žádné brožuře, Petr nám nakreslil mapku a dovezl nás k začátku trasy. Vyzbrojil nás spreji proti hmyzu a houkačkou na medvědy. Obojí jsme použili, protože celá oblast byla plná mušek i medvědů. Sprej, hned jak jsme se po prvních pár krocích stoupání zapotili a tím jsme mušky přilákali a houkačku, jak jsme uviděli stopy medvědů grizzly. Viděli jsme desítky a desítky stop medvědů, od mláďat přes výstavní kousky a měli jsme štěstí, z dálky (cca 300 metrů) jsme viděli obřího grizzlyho.
18.-21.8.2012 (36. – 39. den)
Abychom se alespoň částečně Petrovi za jeho pohostinnost revanšovali, nabídli jsme mu svou pomoc:
- postarali jsme se o zahradu (opravili sekačku, posekali, opilovali okurky, sebrali a snědli dozrálou zeleninu),
- navozili a vyskládali dříví do sklepa,
- pomohli při rekonstrukci jednoho domu, který chce Petr pronajmout (dokončení podlahy, nastěhování velkých těžkých spotřebičů, natření lišt),
- přiložili jsme ruku k dílu v provinčních parcích, které má Petr na starosti (nanošení dříví pro zákazníky, vybrání odpadků, kontrola zaplacení, odvoz smetí na skládku)
- z odlehlé garáže jsme přestěhovali střešní trámy na místo, kde budou lépe na očích.
Ráno jsme společně posnídali, rozdělili si úkoly a sešli se na obědovečeři. Petr za dobu našeho pobytu musel vyplenit svůj mrazák :-) Pochutnali jsme si tak na karbanátcích z losa s kaší, vepřových kotletách na houbách (vlastní sběr) s rýží, tradiční žemlovce, marinovaném kuřecím se slaninou a opékanými brambory a palačinkách s malinami, pravým javorovým sirupem a domácí šlehačkou. Ke všem pokrmům se servírovala chutná šťavnatá zelenina ze zahrádky.
Po jídle jsme si na chvíli odpočinuli a my s Ondrou vyrazili po značených stezkách za město, podívat se do přírody.
Petr si rád vyrábí domácí likéry, takže k večernímu posezení a vyprávění nechyběla sklenička něčeho ostřejšího a k tradičnímu nočnímu promítání českých klasik pivo, sýr, čokoláda nebo brambůrky.
Několikadenní zastávka na naší cestě byla krásná. Petr, ačkoliv nás neznal, se s námi podělil o první poslední a maximálně se nám snažil zpříjemnit pobyt na malé vesnici, kde potraviny prodávají společně s nářadím. Pocítili jsme opravdové teplo domova.
22.8.2012 (40. den)
Do Dawsonu jsme společně s Ondrou přijížděli s lehkou skepsí. The City of Dawson (1.800 obyvatel) je známé zlatou horečkou na Klondiku v roce 1898. S koncem léta se ale ztratili turisté a tak jsme si za krásného podzimního počasí prošli starobyle zachované město. Navštívili jsme místní zajímavosti, v knihovně zašli na internet a dozvěděli se radostnou novinu, že Janičce a Filipovi se narodil syn Dominik. Ačkoliv do restaurací či hospod vůbec nechodíme, našli jsme v zapadlé uličce stylovou tavernu, ze které dýchala historie (později jsme se v průvodci dočetli, že není pro slabší povahy), objednali jsme si džber piva a narození Dominika pořádně oslavili! Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že v přilehlém klubu hraje od 10 hodin večer živá hudba. Vrátili jsme se k autu, uvařili si hromadu jídla, aby nám nebylo špatně a za doprovodu živé muziky pokračovali ve slavení. Jani, Filipe, blahopřejeme k narození Dominika :-)
23. – 26.8.2012 (41. – 44. den)
Třídenní trek v provinčním parku Tombstone.
V galerii ve Faru jsme natrefili na malíře, který právě vystavoval svá díla. Zaujali nás obrázky zajímavé krajiny, proto jsme se s ním dali do řeči. Prozradil nám, že námětem mu byl park Tombstone, vzdálený pouhých 80 km od Dawsonu. Nebylo o čem diskutovat, rozjeli jsme se do něj.
V informačním centru jsme získali informace, podívali se do mapy a rozhodli se strávit, odděleně od Šóna, 4 dny a 3 noci v nitru parku a užít si krásnou a zcela jinou přírodní scenérii.
Nocleh jsme zaplatili předem, oproti záloze vyfasovali medvědům vzdorný barel na úschovu potravin, nahlásili kontaktní údaje v případě, že bychom se nevrátili, sbalili se a vyrazili.
Pro náročnost terénu a nepříznivé povětrnostní vlivy jsem se rozhodla túru po dvou dnech vzdát a třetí ráno jsem zahájila sestup k vozu sama. Ondra statečně pokračoval a došel až do cíle. Šón. oproti původnímu plánu, dorazil také o den dříve.
27.8.2012 (45. den)
Protože jsme byli „pouhých“ 350 km od Polárního kruhu, Šón se rozhodl jet podívat na polární záři (kterou již viděl z Devonu, kde pracoval). Jak naznačovala předpověď počasí, celý večer, noc a ráno pršelo, takže jsme přes velké těžké mraky nic neviděli a jeli jsme zpět. Cesta k Polárnímu kruhu Dempset Highway patří k jedněm z nejkrásnějších v celé Kanadě, bohužel přes déšť a později páru jsme z ní viděli jen málo.
28.8. – 1.9.2012 (46. – 50. den)
V Dawson City jsme strávili několik nádherných slunečních dní a okusili tu nejlepší zmrzlinu v našem životě. Přes den jsme výletovali a procházeli město, po večerech se kulturně vzdělávali. I s výkladem jsme si prohlédli těžební stroj na zlato Dradge No 4 a parník, jež zlato přepravoval – S.S. Keno (S.S. znamená Steam Ship), po večerech si poslechli 4 koncerty, zahráli si kulečník a 3krát navštívili kasíno, které nabízelo bohatý program. Ondra byl i na pódiu :D
2.9.2012 (51. den)
Po více než měsíci a přesto jen v polovině plánované trasy jsme se rozloučili se Šónem a Husky Busem se přepravili do Whitehorse (6,5 hodiny), odkud nám jel další den navazující spoj dál. Navštívili jsme S.S. Klondike, parník přepravující převážně pasažéry a přespali v krásném kempu.
